Hypoglykémie, pípající senzory a odumírající čelist během orálního sexu? Vítej v realitě diabetika. Otevřeně, upřímně a s lehkým humorem popisuji, jak cukrovka ovlivňuje můj intimní život a proč je důležité mluvit o všem – i o tomhle.
Když se řekne diabetik, většina lidí si představí píchání inzulínu, hlídání jídla, měření cukru. Jenže málo kdo mluví o tématu, které je stejně důležité – sexuální život.
Abych byl upřímný – už v době před diagnostikováním cukrovky jsem cítil, že je něco jinak. O tom už jsem psal. Ale teď chci mluvit o tom, jak mě cukrovka ovlivňuje dnes.
Předehra vs. hypoglykémie
Ze začátku se to neprojevovalo nijak zvlášť. Ale postupem času jsem si začal všímat jedné věci:
👉 Jsme s Manželkou v náladě, začne předehra… a najednou pípnutí. Alarm. Nízká hladina cukru.
Někdy falešný poplach, protože jsem si třeba ležel na senzoru. Ale někdy opravdová hypo.
A v tu chvíli je konec.
Nejde jen o ten zvuk. Najednou začnu ztrácet koncentraci, cit v penisu, a nakonec i chuť.
Tělo přepne do režimu „záchrana“, ne „rozkoš“.
A já se cítím frustrovaný. Nejen kvůli sobě – mrzí mě to i kvůli Martince. Protože i její prožitek to ovlivní. Není to jen moje věc.
Atmosféra, která se nevrací
I když si doplním cukr a fyzicky jsem zase ready, ta atmosféra, co tam byla, už prostě nejde navázat.
A co hůř – začal se mi do hlavy vkrádat strach. Co když to zazní znova? Co když mi cukr klesne uprostřed?
Dneska už mám skoro rituál: než se do něčeho pustíme, kouknu do telefonu.
Když mám kolem 6 mmol, jsem v klidu. Když vidím 4.9 mmol, řeknu si, že potřebuju čas a cukr zvednout.
Ale tím tu chuť vlastně přetrhnu. A za 20 minut už třeba není nálada. Není přirozený moment.
Když se snažím předejít problémům
Jsem radši, když to není v době, kdy si píchám bolus a inzulin právě působí. Největší klid mám tehdy, když jsem takzvaně „čistý“, bez aktivního inzulínu v těle.
Ale i to má svou daň – doma mám pak často horší kompenzaci, protože si schválně nepíchám, abych náhodou nespadl do hypa a mohl být připravený, kdyby přišla ta správná chvíle.
Když vidím, že cukr klesá, dám si radši něco sladkého nebo se napiju džusu. Jenže pak už stejně nejsem klidný. Myšlenky se točí kolem glykémie místo soustředění na partnerku a na přítomný okamžik.
Komunikace je základ
Dnes už můžu říct nahlas: cukrovka ovlivňuje můj sexuální život.
Ale mám štěstí – moje manželka je velmi tolerantní a chápavá. A klíčem je o tom mluvit. Bez studu.
Je normální cítit se trapně, neschopně, frustrovaně. Jenže tohle není slabost. To je realita života s diabetem.
A v hypoglykémii prostě sex mít nejde. Tělo ti to nedovolí. Spustí se režim přežití. A to není selhání.
Je to jen další stránka života s cukrovkou, kterou stojí za to sdílet. Abychom věděli, že v tom nejsme sami.
Co bych poradil ostatním?
Je důležité mít po boku partnera, který to pochopí. Ale ne stylem „teď prostě nemůžu“.
Zásadní je vysvětlit partnerovi, co se v těle děje – proč to nejde, co se právě odehrává, proč tělo vypíná. Aby nevznikal pocit odmítnutí nebo nejistoty.
Říkám to z pozice chlapa – a myslím, že v tomhle to máme možná i trochu jednodušší. Partnerky bývají často víc chápavé. Ale to neznamená, že o tom nemáme mluvit. Naopak – právě díky otevřenosti se dá i tahle stránka vztahu zvládnout s respektem a porozuměním.
