Jsou věci, které si neumíš představit, dokud je nezažiješ.
Noční hypoglykémie je jedna z nich.

Nejde jen o nízký cukr.
Jde o probuzení v chaosu, o tělo, které křičí dřív, než hlava stihne pochopit, co se děje.

⏰ Co tě vlastně probudí

Dnes už mě většinou budí senzor.
Alarm, který tě vytáhne ze spánku bez varování.

Jenže ne pokaždé je to jasné.
Někdy si na senzoru ležím a v takovém polospánku a nervozitě si musím cukr ověřit glukometrem.
Když je vše v normě, jdu spát dál – ale spánek už je přerušený. Ráno se probouzím unavený 😴.

Když je to skutečná hypoglykémie, tělo to pozná samo.
Probudím se zpocený, zmatený, třesoucí se.
V hlavě zmatek, ruce hledají glukometr skoro automaticky.

🍬 Když chceš reagovat rychle… a přeženeš to

V tu chvíli chceš jediné: zvednout cukr.
Rychle. Bez přemýšlení.

Už se mi stalo, že jsem do sebe nasypal pět tablet hroznového cukru a zapil to Colou 🥤.
Z hypoglykémie jsem se sice dostal, ale skončilo to jinak – překyselený žaludek, nevolnost a zvracení 🤢.

Místo jedné krize jsem měl dvě.
A rozhozený žaludek na několik dalších dní.

🌙 Noc nekončí hypem

Tohle je část, o které se moc nemluví.

Po hypu se špatně usíná.
Tělo je v pohotovosti.
Strach z další hypoglykémie cítíš doslova za krkem.

Ležíš, kontroluješ hodnoty, jsi roztřesený a nechceš usnout, protože chceš mít čas reagovat, kdyby cukr znovu spadl.
Zároveň jsi ale strašně unavený.

Je to paradox:
tělo by chtělo spát, ale bojí se.

❤️ Jak reaguje tělo

Je mi horko.
Mám sevřený žaludek.
Srdce buší.

Všechno, co se v těle děje, mi připadá jako další hypo.
Nervozita narůstá a tělo už nerozlišuje, co je skutečná hrozba a co jen doznívání stresu.

🌅 Ráno potom

Ráno se probouzím jak zbitý pes.
Nesoustředěný. Bez energie. Jedu na autopilota 🤖.

Trvá klidně dvě hodiny, než opravdu procitnu.
Ten den je těžší – fyzicky i psychicky.

A večer?
Už při pomyšlení na spánek se ozývá vnitřní napětí.

🤍 Co mi pomáhá alespoň trochu

Tma a klid.
Sednout si.

Pokud to jde, mluvit s Martinkou – jen nebýt v tom sám.
A pak hlavně čekat.
Čekat, až příznaky odezní.

Někdy nepomáhá nic jiného než čas.

✍️ Proč o tom píšu

Noční hypoglykémie není jen zdravotní stav.
Je to zážitek, který se zapisuje do těla i do hlavy.

Ovlivňuje spánek, další den, psychiku i vztahy.
A spousta lidí to prožívá potichu.

Píšu to proto, aby bylo jasné, že:

• nejsi slabý

• nepřeháníš

• a nejsi v tom sám 💙

Diabox nevznikl jen kvůli pomůckám.
Vznikl i proto, že některé věci se žijí v noci, potichu –
a je důležité o nich mluvit.