Napadlo vás někdy, jak těžké to je pro naše partnery, maminky nebo tatínky?
My – diabetici – máme určitou výhodu. Máme senzory, vidíme data, dokážeme reagovat. Víme, co se s naším tělem děje.
Ale oni?
Oni jsou „jen“ pozorovatelé.
Sledují naše hodnoty. Sledují každou šipku dolů. Každý výkyv. Každé zpoždění reakce.
A když glykémie začne padat, už běží s něčím sladkým…
I když to byla jen krátká šipka dolů, která by se za chvíli sama srovnala.
Proč?
Protože mají strach.
😔 Ten stres nevidíme
Někdy nám jejich reakce přijdou přehnané. Zbrklé. Otravné.
„Vždyť to mám pod kontrolou…“
Jenže oni to cítí jinak.
Nevidí jistotu. Vidí riziko.
Nevidí plán. Vidí možný problém.
A hlavně – vidí člověka, kterého milují.
🤝 Cukrovku nežiješ jen ty
Cukrovka není jen o nás.
Žije ji s námi celá rodina.
Každá notifikace jim zvedne tep.
Každá hypo je pro ně stres.
Každá noc je pro ně otázka: „Je všechno v pořádku?“
❤️ Poděkuj jim
Zkus se na chvíli zastavit.
A poděkovat.
Partnerovi. Mamce. Taťkovi. Komukoliv, kdo tě hlídá, stará se, bojí se o tebe.
Protože i když se někdy bojí až moc…
je to jen proto, že tě mají rádi.
🙏 Děkujeme, že bojujete s námi
Děkujeme všem partnerům, rodičům a blízkým.
Za trpělivost.
Za starost.
Za odvahu.
Protože boj s cukrovkou není jen náš.
Je to boj celé rodiny.
.png)