Každý diabetik bohužel dříve nebo později zažije tu méně příjemnou stránku cukrovky – hypoglykémii. Stav, který není nepříjemný jen pro samotného diabetika, ale často i pro jeho partnera, rodinu nebo okolí.

Co se ale vlastně v našem těle děje a jak na hypoglykémii správně reagovat?

Díky moderním technologiím, jako jsou senzory, dnes dokážeme často zachytit klesající glykemii ještě dříve, než se dostane na nebezpečné hodnoty. Pokud ale používáme pouze glukometr, bývá situace složitější. Blížící se hypoglykémii totiž často poznáme až podle příznaků.

Jak hypoglykémie začíná?

Popíšu hlavně vlastní zkušenost.

Nejdříve přichází zvláštní pocit, že něco není v pořádku. Úsměv na tváři postupně střídá nervozita nebo strach. Není to náhoda – mozek začíná vyhodnocovat nedostatek glukózy jako nebezpečí a tělo spouští obranné mechanismy.

Začínám být zmatený, hůře se soustředím, třesou se mi ruce a postupně celé tělo. Přidává se výrazné pocení, pocit horka a zhoršuje se stabilita při chůzi.

V tu chvíli už většinou vím, že je problém na cestě.

Kdy vlastně začíná hypoglykémie?

Za hypoglykémii se obecně považuje glykemie pod 3,9 mmol/l.

Zajímavé ale je, že každý člověk ji vnímá trochu jinak.

Lidé krátce po diagnóze často poznají pokles už kolem 4 mmol/l. Po letech života s diabetem a po opakovaných hypoglykémiích se však může stát, že si tělo na varovné příznaky částečně zvykne. Odborně se tomu říká „hypoglykemická neuvědomělost“.

Pak se může stát, že příznaky přijdou až při 3 mmol/l nebo dokonce ještě níže.

Nejnižší hodnota, na kterou jsem se osobně dostal, byla 1,8 mmol/l. A to už byl opravdu nepříjemný zážitek.

Když je člověk jen cestující

Při těžké hypoglykémii už nejde moc přemýšlet.

Pamatuji si, že jsem si opakoval jediné:

„Hlavně neusni. Hlavně neztrať vědomí.“

V tu chvíli jste spíš cestující než řidič. Čekáte, až začnou účinkovat cukry, které jste do sebe dostali. Jenže deset minut se najednou zdá jako hodina.

Přidává se stres, panika a pocit, že se nic neděje.

A právě tehdy vzniká nejčastější chyba.

Největší chyba? Sníst úplně všechno

Při hypoglykémii máme často pocit, že musíme okamžitě sníst cokoliv sladkého, co najdeme.

Jenže pak se snadno stane, že se z hypa vystřelíme rovnou do vysokých hodnot.

Doporučený postup je poměrně jednoduchý:

• přijmout přibližně 15–20 gramů rychlých sacharidů,
• počkat 10–15 minut,
• znovu změřit glykemii,
• pokud je stále nízká, postup zopakovat.

Mně osobně při lehčích hypoglykémiích často stačily dva hroznové cukry a krátké čekání.

Když jsem ale spadl na zmíněných 1,8 mmol/l, snědl jsem sušenky, vypil snad litr Coly a do sebe nacpal další sladkosti. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, kolik toho sním. Chtěl jsem jen, aby ten stav skončil.

Hypo sice odeznělo, ale následovalo překyselení žaludku, vysoká glykemie a zkažený večer pro mě i moji manželku.

Sensor nebo glukometr?

Během rychlého poklesu je dobré myslet na jednu důležitou věc.

Senzor měří glukózu v mezibuněčné tekutině, zatímco glukometr měří přímo krev. Proto má senzor určité zpoždění, které může být přibližně 5 až 15 minut.

Pokud mám podezření na hypoglykémii nebo mi není dobře, raději si hodnotu ověřím glukometrem.

Co dělat při bezvědomí?

Těžká hypoglykémie může vést až ke ztrátě vědomí.

Proto je důležité, aby lidé kolem vás věděli, že máte diabetes a jak mají reagovat.

Dnes existují moderní glukagony, například ve formě předplněného pera nebo nosního spreje, které dokážou pomoci zvýšit glykemii v případě těžké hypoglykémie. Je vhodné se poradit se svým diabetologem, zda by pro vás nebyly vhodné.

Co je ale nejdůležitější:

Nikdy nelijte člověku v bezvědomí do úst sladké nápoje ani se nesnažte ho krmit. Hrozí vdechnutí tekutiny nebo jídla a udušení.

V případě bezvědomí:

• zavolejte záchrannou službu (155),
• pokud je k dispozici glukagon, použijte ho podle návodu,
• postiženého uložte do stabilizované polohy,
• sledujte dýchání do příjezdu záchranářů.

Závěrem

Hypoglykémie je něco, čemu se asi žádný diabetik úplně nevyhne.

Dobrá zpráva je, že dnes máme senzory, glukometry i kvalitní léčbu, díky kterým můžeme většině problémů předejít.

Každý z nás reaguje trochu jinak. Proto je důležité znát své tělo, sledovat trendy, pravidelně měřit glykemii a nebát se o svých zkušenostech mluvit s rodinou i přáteli.

A pokud můžu popřát jednu věc, tak co nejméně hypoglykémií a co nejvíce dní v cílovém rozmezí.